Ó, já tě zbožňuji
Včera v 12:00 | Charles Baudelaire
Ó, já tě zbožňuji jak noční nebe v dáli,
ty velké mlčení, ty vázo temná žaly,
tím víc tě miluji, čím víc mi unikáš,
ozdobo nocí mých, čím krutější se zdáš,
když kupíš za sebou ty míle bez milosti,
dělící ruce mé a modré nesmírnosti.
Já v stálých výpadech se plazím za tebou,
tak jako k mrtvole se plazí červi tmou,
a vzývám i ten chlad, ty stvůrná urkutnice,
pro který líbíš se mi, ještě více.
(přeložil Svatopluk Kadlec)
Polévka a oblaka
Pátek v 11:58 | Charles Baudelaire
Můj bláznivý drahoušek mě pozval k obědu a já hleděl otevřeným oknem jídelny na ty pohyblivé architektury, jež bůh tvoří z par, na ty zázračné konstrukce z nehmotného. A myslil jsem si při svém pozorování: "Všechny tyto fantasmagorie jsou skoro tak krásné jako oči mé krásné milenky, té bláznivé potvůrky se zelenýma očima." A náhle jsem dostal silnou ránu pěstí do zad a uslyšel jsem drsný a rozkošný hlas, hlas hysterický a jako ochraptělý kořalkou, hlas mého milovaného drahouška, jenž pravil: "Půjdeš -li pak již jednou sníst svou polévku, ty neřádný kramáři s oblaky?"
Já v duchu stále zřím
Pondělí v 8:36 | Charles Baudelaire
Já v duchu stále zřím tu vilku na předměstí,
náš milý bílý dům, ač malý, plný štěstí,
sádrovou Venuši a starou Pomonu,
svou nahost halící do houště záhonu,
a slunce, které se tak oslnivě leskle,
když večer za oknem se dívalo přes sklo,
jak oko dokořán na nebi všetečném,
na naše večeře, za kterých mlčel jsem,
svou září svícovou nám zlatíc ze západu
šerkové záclony a prostřený stůl vzadu.
(přeložil Svatopluk Kadlec)
náš milý bílý dům, ač malý, plný štěstí,
sádrovou Venuši a starou Pomonu,
svou nahost halící do houště záhonu,
a slunce, které se tak oslnivě leskle,
když večer za oknem se dívalo přes sklo,
jak oko dokořán na nebi všetečném,
na naše večeře, za kterých mlčel jsem,
svou září svícovou nám zlatíc ze západu
šerkové záclony a prostřený stůl vzadu.
(přeložil Svatopluk Kadlec)
Kalné nebe
13. května 2012 v 11:57 | Charles Baudelaire
Tvůj pohled jako by byl zastřen hustou mhou.
Tvé oko - se sivou či modrou duhovkou? -
hned něžné, zasněné, hned kruté, bez citu,
obráží lhostejnost a bledost blankytu.
Jsi jak ty mlhavé a vlažné bílé dni,
jež srdce zmámená až k pláči rozteskní,
kdy čivy, napjaty po temných bolestech,
jsou příliš při sobě a dráždí ducha v snech.
Máš cosi z obzorů, tak krásně zářících,
když slunce mlžných dob žár rozněcují v nich...
Jak, vlahá krajino, se třpytíš po dešti,
vznícena paprsky, jež kalné nebe dští!
Ó ženo neblahá, ó pásma plná vnad,
budu mít i tvůj sníh a vaše jíní rád,
s to v nesmiřitelné zlé zimě nacházet
rozkoše ostřejší než ocel nebo led?
(přeložil Svatopluk Kadlec)
Každý svou chiméru
12. května 2012 v 10:57 | Charles Baudelaire
Pod širým šedým nebem, na velké, prašné pláni bez cest, bez pažitu, bez jediného bodláku, bez jediné kopřivy, potkal jsem několik shrbeně kráčejících lidí.
Každý z nich nesl na zádech ohromnou Chiméru, těžkou jako pytel mouky nebo uhlí nebo jako výzbroj římského pěšáka.
Ale obludná ta potvora nebyla netečným břemenem, ona ovíjela a tiskla člověka svými pružnými a silnými svaly; zatínala své dva veliké drápy do prsou svého jezdeckého zvířete; a její báječná hlava převyšovala čelo člověka jako strašná přílbice, jimiž staří válečníci doufali zvýšit zděšení nepřátel.
Dotazoval jsem se jednoho z těch lidí a ptal jsem se ho, kam to jdou. Odpověděl, že o tom nic neví, ani on, ani ostatní: ale patrně prý někam jdou, když jsou štváni neodolatelnou potřebou chůze.
A co bylo zvláštní, žádný z těch pocestných nezdál se být rozhořčeným na divoké zvíře, zavěšené na jeho šíj a přilehlé na jeho hřbet; řekl bys, že je považuje za část sebe sama. Žádná z těch tváří, vážných a znavených, nesvědčila o nějakém zoufalství; pod spleenovitou kopulí nebes, nohy majíce zabořeny v prach země právě tak bezútěšné jako nebe, kráčeli s rezignovaným vzezřením těch, kteří jsou odsouzeni k věčnému doufání.
A průvod přešel mimo mne a ponořil se v atmosféru horizontu na místě, kde zakulacený povrch naší planety uniká zvědavosti lidského pohledu.
A po několik okamžiků snažil jsem se chtít pochopit to tajemství; ale brzo přepadla mne neodolatelná lhostejnost a já byl hůře sklíčen než oni sami svými drtivými Chimérami.
Každý z nich nesl na zádech ohromnou Chiméru, těžkou jako pytel mouky nebo uhlí nebo jako výzbroj římského pěšáka.
Ale obludná ta potvora nebyla netečným břemenem, ona ovíjela a tiskla člověka svými pružnými a silnými svaly; zatínala své dva veliké drápy do prsou svého jezdeckého zvířete; a její báječná hlava převyšovala čelo člověka jako strašná přílbice, jimiž staří válečníci doufali zvýšit zděšení nepřátel.
Dotazoval jsem se jednoho z těch lidí a ptal jsem se ho, kam to jdou. Odpověděl, že o tom nic neví, ani on, ani ostatní: ale patrně prý někam jdou, když jsou štváni neodolatelnou potřebou chůze.
A co bylo zvláštní, žádný z těch pocestných nezdál se být rozhořčeným na divoké zvíře, zavěšené na jeho šíj a přilehlé na jeho hřbet; řekl bys, že je považuje za část sebe sama. Žádná z těch tváří, vážných a znavených, nesvědčila o nějakém zoufalství; pod spleenovitou kopulí nebes, nohy majíce zabořeny v prach země právě tak bezútěšné jako nebe, kráčeli s rezignovaným vzezřením těch, kteří jsou odsouzeni k věčnému doufání.
A průvod přešel mimo mne a ponořil se v atmosféru horizontu na místě, kde zakulacený povrch naší planety uniká zvědavosti lidského pohledu.
A po několik okamžiků snažil jsem se chtít pochopit to tajemství; ale brzo přepadla mne neodolatelná lhostejnost a já byl hůře sklíčen než oni sami svými drtivými Chimérami.
Laškovná hospůdka
11. května 2012 v 16:22 | Charles Baudelaire
Vy, o symbolech, hnusných světu,
o kostlivcích tak blouznící,
abyste slast moh' pepřit si
(byť šlo jen o tu omeletu!),
ó faraone, Monselet,
já před tím štítem nade krovem,
ZÁJEZDNÍ KRČMA PŘED HŘBITOVEM,
jsem v duchu na vás myslil hned!
(přeložil Svatopluk Kadlec)
o kostlivcích tak blouznící,
abyste slast moh' pepřit si
(byť šlo jen o tu omeletu!),
ó faraone, Monselet,
já před tím štítem nade krovem,
ZÁJEZDNÍ KRČMA PŘED HŘBITOVEM,
jsem v duchu na vás myslil hned!
(přeložil Svatopluk Kadlec)
Zde hledá